Komplex Elektrárny Tušimice se v minulosti skládal ze dvou energetických výroben: starší Elektrárny Tušimice I, která již byla odstavena a mladší Elektrárny Tušimice II, která je po obnově stále v provozu.

Výstavba elektráren

Energetická historie lokality se začala psát v šedesátých letech minulého století, kdy byla u povrchových Dolů Nástup Tušimice postavena uhelná elektrárna Tušimice I se šesti bloky o výkonu 110 MW. Spuštění elektrárny v roku 1964 tehdy pomohlo vyrovnat a zlepšit tolik potřebné dodávky elektřiny, takže to byla velká událost. V rámci výstavby elektrárny byl postaven i mohutný 196 m vysoký komín, který byl jednou z nejvyšších staveb v tehdejším Československu. Uhlí se do elektrárny dopravovalo pásovými dopravníky přímo z dolu, čímž se ušetřilo za dopravu, snížily se výrobní náklady a tušimická elektrárna byla maximálně využívána.

Hlad po elektrické energii v dalším období si vyžádal výstavbu další elektrárny v lokalitě Tušimice. Jednalo se o moderní uhelnou elektrárnu se čtyřmi bloky o výkonu 200 MWe, které byly postupně uváděny do provozu od listopadu 1974 do prosince 1975. Stejně jako její starší sestra, byla i elektrárna Tušimice II napojena pásovou dopravou na hnědouhelný důl Libouš, zásobárnou surové technologické vody je pro elektrárnu řeka Ohře.

Technologie

Z technologického hlediska využívala elektrárna Tušimice II blokové uspořádání s průtlačnými, dvoutahovými kotly s granulačním ohništěm o jednotkovém výkonu 660 tun páry za hodinu. Pára s tlakem 16,5 MPa a teplotou 540 °C z každého kotle roztáčela kondenzační třítělesovou turbínu Škoda s generátorem o výkonu 200 MW. Nevyužité teplo bylo z kondenzátoru odnímáno chladicí cirkulační vodou, která se ochlazovala v 96 m vysoké chladicí věži.

Kromě dominantní výroby elektřiny je elektrárna Tušimice II též významným dodavatelem tepla pro město Kadaň i další odběratele v nejbližším okolí.

Postupem času prošla elektrárna řadou úprav a modernizací, týkajících se především optimalizace práce kotlů a plnění stále přísnějších emisních limitů oxidů dusíku a síry. V letech 1994 až 1997 byl nainstalován nový řídicí systém PROCONTROL a ve stejném období probíhala i výstavba odsiřovacího zařízení, založeného na principu mokré vápencové vypírky. Vzniklý energosádrovec tvořil spolu s odebíraným popílkem základ certifikované směsi – deponátu, který se začal využívat k revitalizaci dobývek uhlí v dolech.

Komplexní obnova

Nejvýznamnějším krokem k prodloužení provozu uhelné elektrárny Tušimice II byl určitě projekt komplexní obnovy jejich čtyř bloků v letech 2007 až 2012. Ve dvou etapách byly vyměněny téměř kompletní technologie vždy dvou bloků včetně odsíření, při zachování původních stavebních konstrukcí. Cílem komplexní obnovy bylo zlepšení klíčových parametrů elektrárny a prodloužení její životnosti o 25 let, co je předpokládaná doba vytěžení sousedního dolu Libouš – zdroje uhlí pro elektrárnu. Úspěšnou rekonstrukcí se zvýšila celková čistá účinnost bloků o přibližně 5 %, snížily se emise v průměru o 79 %, vlastní spotřeba bloku o 30 % a spotřeba paliva o cca 14 %.

Zajímavostí obnovy a celkové rekonstrukce elektrárny Tušimice II je zavedení spalin z kotlů do dvou ze čtyř chladicích věží namísto do 300 m vysokého komínu. Výzkumy prokázaly, že rozptylové podmínky jsou při použití věží příznivější, realizace odvodu vyčištěných kouřových plynů jednodušší než u komína a tak byl symbol staré elektrárny postupnou demolicí odstraněn.

Komplexní obnova bloků elektrárny Tušimice II byla uskutečněna v rámci programu obnovy uhelných zdrojů Skupiny ČEZ, který je svým rozsahem a zaměřením na ekologizaci zdrojů výjimečný. Moderní instalovaná technologie v elektrárně Tušimice zajistí její provozování v souladu se současnými evropskými standardy na dalších 25 let.