Po společenských a politických změnách v listopadu ’89 nastává nová éra Teplárny Trmice. V roce 1992 se v rámci kuponové privatizace stává akciovou společností a v roce 1994 se na popud akcionářů mění její název na Teplárna Ústí nad Labem, a. s. V provozu bylo celkem osm kotelních jednotek a tři turbogenerátory. V závěru roku 1995 byl uveden do provozu nový centrální velín, do něhož je postupně svedeno ovládání veškerého technologického zařízení. Již v květnu téhož roku byla definitivně odstavena mimo provoz plynová havarijní kotelna Kočkov, která měla vykrývat disparitu v dodávce tepla na sídlišti Severní terasa. Následně byla přesunuta do lokality Mojžíř.

V roce 1995 byla také započata ekologická modernizace teplárny. Stejně jako v klasických elektrárenských provozech se jedná o odsíření spalin z topenišť jednotlivých kotlů. Samozřejmě, že tehdejší povolené limity byly jiné, než jsou ty dnešní a budoucí, dané směrnicemi Evropské unie, a tak teplárna prochází a bude ještě procházet dalšími vlnami ekologizace. Významnou akcí v tomto období byla výstavba dvou kondenzačních turbín o výkonu 2 × 20 MW, které byly využívány hlavně v době příznivých obchodních podmínek na trhu s energiemi.

Paroplynový cyklus

Na jaře 1996 bylo rozhodnuto o stavbě paroplynového zdroje o elektrickém výkonu 70 MW. Paroplynová jednotka byla v provozu od prosince 1998 do roku 2011. Poté byla demontována a odprodána mimo území ČR.

Takzvané polistopadové změny se pochopitelně několikrát podepsaly i na organizačních změnách teplárny. Nejdříve byla jedním ze závodů státního podniku Severočeské teplárenské závody Most. Následně se v květnu 1992 stala samostatnou akciovou společností a v roce 1994 byla přejmenována na Teplárnu Ústí nad Labem. Po vstupu francouzské energetické společnosti Dalkia International do Česka a získání jejího většinového podílu se teplárna stává jako Divize Ústí nad Labem součástí společnosti Dalkia ČR, a. s.